Prokop Diviš

Vynálezce uzemněného bleskosvodu

Prokop Diviš (vlastním jménem Václav Divíšek), český katolický (premonstrátský) kněz, přírodovědec a vynálezce (jeho nejznámějším vynálezem je uzemněný bleskosvod), přichází na svět 26. března roku 1696 v Helvíkovicích u Žamberka v rodině domkáře.

V mládí (od roku 1716) studuje Prokop Diviš ve Znojmě tamní jezuitské gymnázium, při studiích je přitom hmotně podporován (je velice nadaným studentem) louckým premonstrátským klášterem – studia Diviš končí v roce 1719, o rok později pak vstupuje do již zmíněného premonstrátského kláštera v Louce u Znojma a přijímá jméno Prokop Diviš.

V roce 1726 je Prokop Diviš vysvěcen na kněze, o tři roky později se stává učitelem v klášterní škole – vyučuje filozofii a teologii: zároveň se Prokop Diviš vzdělává dál sám – v roce 1733 pak absolvuje hned na dvou vysokých školách: v Olomouci získává doktorát z filozofie, v rakouském Salcburku doktorát teologie.

V roce 1736 Prokop Diviš z louckého kláštera odchází a nastupuje jako administrátor na faru do Přímětic u Znojma, kde pak, s výjimkou let 1741-42, kdy je převorem kláštera v Louce, působí jako farář až do své smrti.

Jako vědec a vynálezce je Prokop Diviš znám především jako muž, který postavil první bleskosvod (hromosvod) na českém území, nicméně Diviš se zajímá o elektromagnetické jevy a jejich využití mnohem šířeji – jsou známy Divišovy výzkumy vlivu elektromagnetismu na rostliny i živočichy, Diviš se pokouší využít elektřinu i v léčbě některých onemocnění (pomocí elektroléčby léčí např. některá ochrnutí, bolesti páteře, revmatismus apod.).

Největší slávu ale zajistí Divišovi bleskosvod, který poprvé postaví na faře v Příměticích v červnu roku 1754 – Prokop Diviš svůj vynález, který je reakcí na bleskosvod amerického vynálezce a diplomata B. Franklina (Diviš narozdíl od něj přichází s uzemněnou variantou bleskosvodu), pojmenovává “povětrnostní mašina” (machina meteorologica).

Divišův „meteorologický stroj“ (machina meteorologica) nebyl hromosvod v dnešním slova smyslu. Divišův stroj měl trvale vyrovnávat napětí mezi nebem a zemí, a tak odvracet samotný vznik výboje. Základem stroje byl vodorovný železný kříž umístěný na patnáctimetrovém (a později 41,5 m vysokém) stožáru. Ramena kříže byla na konci kolmo doplněna kratšími vodorovnými tyčemi, na kterých bylo umístěno 12 kovových krabic, v nichž bylo do silné vrstvy železných pilin vloženo celkem asi 400 k obloze čnících ostrých kovových hrotů. Celá konstrukce byla vodivě spojena se zemí třemi řetězy.

Divišův vynález má přitom pohnutou historii: v roce 1760, za velkého sucha a neúrody v Příměticích a okolí, je bleskosvod místními sedláky, kteří jej považují za příčinu sucha, zničen, nicméně už o rok později je zase na žádost právě těchto sedláků opět postaven (další je pak umístěn přímo na střechu věže kostela v Příměticích).

Prokop Diviš je autorem ještě jednoho slavného vynálezu – hudebního nástroje (Prokop Diviš je vynikajícím hudebníkem a znalcem hudební teorie), nazvaného Denis d´or (Zlatý Diviš). Jedná se o první elektrický hudební nástroj. Ve své době byl Diviš údajně známější pro svůj hudební vynález než díky bleskosvodu.

Tento strunný nástroj byl dlouhý více než půldruhého metru a široký necelý metr. Měl čtrnáct rejstříků, 790 kovových strun, 3 klaviatury a byl poháněn elektřinou z leydenských lahví. Diviš tento unikát sestrojuje v roce 1753. Připomínal zvuk dechových i strunných nástrojů a dokázal zastoupit orchestr. Denis d’Or dokonce okouzlil císaře Josefa II. natolik, že v roce 1784 nařídil při konfiskaci majetku kláštera v Louce, aby byl převezen ke dvoru do Vídně. Po jednom z koncertů je pak ale ztracen, aby už nikdy nebyl nalezen.

Napodoboval zvuky harf, louten, klavírů, zvonkové hry, lesních rohů, fagotů a klarinetů, měl hluboký hlas, i hlas lidský. Na nástroj se hrálo jako na varhany rukama i nohama.

O věhlasu denisdoru svědčí i dopis z roku 1754, který Divišovi poslal tehdejší ředitel berlínské akademie věd Leonhard Euler. „Tvoje studie jsou v celém Německu sledovány s velkým obdivem. Nemůžeš mi dáti hodnotnějšího daru, než když mi pošleš podrobný popis obdivuhodného tebou sestrojeného denisdoru,“ píše Euler.

Diviš je za svého života v kontaktu s mnoha slavnými vědci a vynálezci své doby (mimo jiné s L. Eulerem, švýcarským matematikem), v roce 1750 pak u vídeňského císařského dvora předvádí své objevy a vynálezy na pozvání císařovny Marie Terezie.

Prokop Diviš je autorem mnoha vědeckých pojednání a spisů, ještě za jeho života vyšly v německém Tübongenu ty nejdůležitější: “Popis povětrnostní mašiny” (Descriptio machinae meteorologicae, 1754) a “Přírodní magie” (Magia naturalis, 1755).

Diviše elektřina fascinovala. Věnoval se proto experimentům, ale ostatní kněží ho považovali za podivína a šarlatána. Lékaře a kněze si také popudil na tehdejší dobu velmi odvážnou myšlenkou. Tvrdil, že lidský život nekončí odchodem duše z těla, ale vyprcháním tělesné elektřiny.

Prokop Diviš umírá 21. prosince roku 1765 v Příměticích.